Brno
V Brně se přemnožily vosy. Taky lidé, jež hrozí pěstičkami nebesům, protože je serou víčka na plastových lahvích. Chápeme, ale my máme slabost hlavně pro hody. Krojované dívky držíce v jedné ruce vepřový řízek, v druhé malou slivovičku, konzumujíce oboje zásadně v předklonu, aby si nezmastily kanafasku je esencí moravské vsi. <dada>Navíc, visící víčka v Ankaře nepotkáte, a je přece léto</dada>.
Klidně bychom celý dnešní příspěvek dokázali nezmínit právě probíhající olympiádu, ale zase tak předvídatelní být nemůžeme.
Paříž
Až si za pár let budeme kupovat v lahůdkách dvacet deka a “to nechte, to je dobrý” pařížského salátu, na jaký sportovní výkon si nejspíše vzpomeneme? Na Mijaína Lópeze, který získal pět zlatých na pěti po sobě jdoucích olympijských hrách? Na Armanda Duplantise, jež si ležérně pěnovým válečkem masíroval stehýnka a pak, až ostatní dozávodili, si mimoděk skočil světový rekord o tyči? Ne, to není ten tyčkař, co tyčkou shodil tyčku. 🙄
Ani náhodou. Náš díkec patří tureckému střelci ze vzduchové pistole.
Yusuf Dikeç přišel v teplákách, bez jakýchkoliv ochranných pomůcek, navíc s jednou rukou v kapse, a vystřílel si stříbro v mixu. Z Turecka si odteď budeme vozit, kromě nových vlasů, opravdu krásnou vzpomínku.
Když už jsme u těch sportovních výkonů, buďme zase velmi aktuální a pojďme zmínit ještě jeden z roku 2018. Nebojte, tím sportovní témata končí, na konci bude smutná historka o pejskovi.
Takže, když jsme vás konečně nalákali k dalšímu čtení, pojďme na to!
Tokio
Yuki Kawauchi, japonský státní úředník, nastoupil na start bostonského maratonu jako amatérský běžec, co trénuje ve volném čase. Vedle profesionálních závodníků, z nichž někteří běhali časy skoro o deset minut rychlejší než jeho nejlepší výkon, vypadal zdánlivě jako outsider. Když navíc, hned po startu, nasadil nesmyslně rychlé tempo a celé startovní pole nechal za sebou, protivníkům připadalo, že mu, slovy Rytmuse (a Zuzky Fuksové), asi jebe.
Přepálit start se totiž u maratonu povětšinou nevyplácí. Ono se to teda nevyplácí ve spoustě životních situací, ale obzvláště v těch, kde v dlouhém závodě dlouho vedete, protože zanedlouho si na vás sázkové kanceláře dlouze namastí kapsu.
Výjimkou nebyl ani tento běh, protože keňský běžec Abel Kirui, jeden z běžeckých favoritů, nakonec Kawauchiho předběhl a vybudoval si nad ostatními běžci obrovský náskok. V běhu. No a jak myslíte, že doběhli? Kawauchi se nevzdal, nasadil svoje vražedné běžecké tempo a závod nakonec opravdu doběhl. Navíc vyhrál. Ten je ale doběhl! Ruku v kapse u toho sice neměl, ale rozhodně taky díkeç!
Cut to the Chase
Latinské nomen est omen doslova znamená jméno je znamení a používá se v případě, kdy jméno nějaké osoby nebo místa zároveň obsahuje charakteristickou vlastnost nositele (to je z Wikipedie - věta je to tak krásně kostrbatá, že jsme si ji přisvojili, protože nám dnes ladí do slohu, jistě jste si všimli).
Jasně, všichni známe. Třeba když se botanik jmenuje Václav Větvička nebo předseda představenstva slepičí farmy Bohuslav Kohout. Nominativní determinismus.
Nás ale víc baví opačné případy. Pracovně jim říkáme nomen non omen, ale nikomu se nechtělo rušit při bohoslužbě, takže správnost tohoto překladu je nadále ad astra. V Brně by byli příkladem opačného nomenu třeba brusič nožů Josef Tupý z Králova pole, cestovní kancelář Zabloudil nebo, notoricky zpomalený, Jenda Pospíšil.
Vzpomněli jsme si na to, když jsme slyšeli smutný příběh německého ovčáka pojmenovaného Chase, který přišel při nerozvážném přebíhání silnice o jednu nohu. Byl by snad jeho reverzní omen Nečas? Také jsme zmatení.
<začátek-reklamního-sdělení>V kavárně máme nejlepší cold brew.</konec-reklamního-sdělení>