Pokud se vám, stejně jako nám, v roce 2024 nepodařilo zbohatnout na Bitcoinu, můžeme si alespoň empaticky prožít podobnou situaci jako lidé, co si v roce 2010 nekoupili vlastní nemovitost.
Konec roku je, každoročně, Popelka a bilancování. Lednový newsletter jsme začínali odstavcem vygenerovaným umělou inteligencí. No a jelikož my jsme se letos psaní čárek zase nestihli doučit, podíváme se jestli si polepšil aspoň ChatGPT.
Máme pro vás takový malý, nevyžádaný vánoční dárek - cozy mystery z předvánočního Brna, featuring dokonalá zápletka. Pindy kurzívou jsou naším dílem, zbytek ChatGPT. Klára Švecová a Vilém Novotný mají u nás kafe zdarma.
Vražda v mrazivém Brně
V prosinci Brno vždy ožívá zvláštní atmosférou. Vánoční trhy na náměstí Svobody voní svařeným vínem, trdelníky a jehličím. Trdelníky! ♥️ Chybí jen bramboráky. Nad městem visí mlha, která proměňuje historické uličky v tajemné labyrinty. Staré domy na Špilberku vrhají dlouhé stíny, a každé zašustění v nočních ulicích působí, jako by to bylo něco víc než jen vítr. To je atmosféra! Mlha, co proměňuje uličky. Možná je i skladníkem ve šroubárně.
Hlavní hrdinkou našeho příběhu je Klára Ševcová, majitelka malého antikvariátu na Minoritské ulici. Klára milovala staré knihy, jejich vůni a příběhy, které ukrývaly. V antikvariátu se scházeli lidé nejrůznějšího druhu, od studentů hledajících zapomenuté skripta až po sběratele pátrající po vzácných vydáních. Bylo to klidné místo – alespoň většinou. Uuu. Chills.
Jednoho chladného prosincového rána Klára dorazila do obchodu a našla na pultě podivný balíček. Byl zabalený do starého novinového papíru a převázaný červenou stuhou. Uvnitř našla starý deník. Na první pohled nevypadal nijak zvláštně – obyčejný zápisník, jehož listy už začaly žloutnout. Ale když ho otevřela, zaujala ji kresba na první stránce: byla to mapa Brna, ovšem s několika místy označenými červenými tečkami. Tak tohle už je starý, starý. Takhle bezostyšně vykrádat náš jedinečný styl založený na opakování stejných přidavných jmen. Nějaký vtípek, nějakého.
Klára si myslela, že jde o nějaký vtípek nějakého z jejích pravidelných zákazníků, ale nemohla se zbavit zvláštního pocitu. Čím víc si mapu prohlížela, tím více ji něco znepokojovalo. Jedna z teček byla přímo nad jejím obchodem. Další na Špilberku, u kašny Parnas, a jedna dokonce v odlehlé čtvrti Královo Pole. Opět jako z naší chráněné literární dílničky. Svatá trojice - Špilberk, Parnas a daleké Královo Pole.
Když večer odcházela z obchodu, rozhodla se zastavit na náměstí Svobody, kde byla první tečka na mapě. Ve tmě tam téměř přehlédla malý předmět ležící u kašny. Zvedla ho a zjistila, že jde o starý stříbrný klíč. Na klíči byla vyryta číslice „1". Tady se to zamotává další kašnou, ale jasný - kde jinde schovat klíč než na nejméně frekventovaném místě ve městě? Ležel pravděpodobně hned vedle neviditelné jurty Františka Procházky.
Další den se věnovala zkoumání deníku. Stránky byly plné poznámek psaných staročeským rukopisem. To bylo určitě psacím! Hlavní hrdinka musí být gen Z!
Po chvilce se jí podařilo rozluštit, že deník patřil muži jménem Vilém Novotný, knihkupci, který zmizel za záhadných okolností v roce 1935. Podle všeho Vilém objevil jakýsi poklad ukrytý v Brně, a mapa byla návodem k jeho nalezení. Vilém šel pravděpodobně na křest knihy Smrť vo vzduchu a vymyslel tuhle rafinovanou taškařici. Kdyby to jen nacisti tušili! Nemuseli se otravovat s enigmou, stačil by jim staročeský rukopis.
Klára se rozhodla pokračovat v pátrání. Tečky na mapě ji vedly k dalším místům a dalším indiciím – starým mincím, zápiskům a dalším klíčům. Zde nám byly zamlčeny další tajemné lokace. Prýgl, Morový sloup a odlehlá Kometa Pub. Postupně odhalovala příběh Viléma Novotného, jehož život byl plný tajemství. Zároveň si začala všímat, že ji někdo sleduje. V zamrzlých výlohách a tmavých uličkách zahlédla stíny, které se pohybovaly příliš tiše. Oproti běžným, hlučným stínům, na které jsme v Brně zvyklí.
Jedné noci, když dorazila na poslední místo na mapě – opuštěný dům na okraji Brna (zřejmě Veveří) – našla vchod do podzemí. Stará cihlová chodba ji zavedla k malé místnosti. Uprostřed místnosti stála truhla. Klára ji otevřela a našla nejen zlaté mince, ale i dopisy a dokumenty, které dokazovaly, že Vilém Novotný byl zavražděn svým nejlepším přítelem kvůli tomuto pokladu. Snad ji nikdo na tomto dobrodružství nesledoval?!
Ale nebyla sama. Zpoza stínů vystoupil muž v dlouhém kabátu. Byl to jeden z jejích zákazníků – tajemný sběratel starých knih, který ji už týdny sledoval. „Myslel jsem, že to nezvládneš,“ řekl s úsměvem. „Teď mi to předej.“ Klára však neváhala, popadla první těžký předmět, který měla po ruce – starou lucernu – a praštila muže do hlavy.
Podařilo se jí uprchnout a předat vše policii. Brno znovu zahalil klid, ale Klára věděla, že její život už nikdy nebude stejný. Starý antikvariát jí sice dál sloužil jako domov, ale od té doby si všímala každého zákazníka, zda náhodou nenese podivné balíčky. Kurýři měli antikvariát určitě ve veliké oblibě.
A ve vánočním Brně už nikdy nešla sama temnými uličkami. Mic drop.
Tak a teď na nějaká smysluplná předsevzetí. Třeba: každý den podrbat za uchem aspoň jednoho pejska. Conset, pochopitelně! A děkujeme za přízeň, jste top!