Moc temnoty (islandsky: Makt myrkranna) je islandský gotický hororový román, který vycházel na pokračování v letech 1900–1901. Jeho autor, Valdimar Ásmundsson, tehdy tvrdil, že jde o oficiální překlad slavného britského románu Drákula od Brama Stokera. Spoiler: Nebyl.
Od původního Drákuly se liší tak zásadním způsobem, že literární vědci dodnes spekulují, zda Stoker omylem neposlal na Island svůj hodně divoký první pracovní draft, nebo jestli si Islanďané prostě jen nepřihnuli příliš velkého množství brennivínu.
Řízek po mlynářsku
Alternativní Drákula na pokračování vycházel v reykjavických novinách Fjallkonan, kde čirou náhodou byla tehdejší šéfredaktorkou jistá Bríet Bjarnhéðinsdóttir, čirou náhodou manželka Valdimara Ásmundssona. Klasická malá domů za polárním kruhem.
Kniha měla velmi specifické tempo:
Část první: Thomas Harker (původní Jonathan bylo pro Islanďany příliš nóbl jméno) sedí na hradě hraběte Drákuly v Transylvánii a nemůže se dostat ven, i tak se zajímá především o výstřihy. To tvoří zhruba 80 % celé knihy.
Část druhá: Všechno ostatní. Celý zbytek děje původního Drákuly se smrskl na pár stránek.
Slavná předmluva: Součástí knihy je i předmluva, kde autor tvrdí, že román je založen na „tajemném rukopisu“ a že Drákula reálně existoval, jen jména byla změněna, aby se chránilo soukromí přeživších (typický trik z devadesátek).
Předmluva navíc dává do souvislosti děj s řáděním Jacka Rozparova (islandsky: Jakobs kviðristara, doslova „Kubík Rozparovač břich“). Podle textu se v té době v Temži běžně nacházely „rozřezané ženy v pytlích“, což měla být jasná narážka na to, že hrabě si v Londýně prostě dělal hnízdo. Taky nám to dává veliký smysl.
„Stoker“ v ní ujišťuje, že Jonathan Harker, jeho žena i doktor Seward jsou jeho dlouholetí přátelé a rozhodně by nelhali. A slavný vědec vystupující pod pseudonymem (Van Helsing) prý bude jednou slavný po celém světě, až odhalí své pravé jméno. Předmluvu končí citátem z Shakespeara, protože na Islandu neznají Jana Wericha. Slavný. Slávek.
V době svého vydání vyšla na Moc temnoty přesně jedna recenze. A ta byla zdrcující.
„Bezpochyby je to z největší části bezcenný odpad, někdy dokonce ještě horší než odpad, zcela zbavený poezie, krásy a jakékoliv psychologické pravdy. Tyto noviny nám přinesly všelijaký hnůj, včetně dlouhého příběhu ‘Moc temnoty’. Ten příběh měl raději zůstat nenapsán a nevidím, v čem by takový nesmysl obohatil naši literaturu.“ Děkujeme chyttymu-G za perfektní překlad.
Na celém příběhu je asi nejzajímavější to, že to celé prasklo až v roce 2014, kdy si nizozemský badatel Hans Corneel de Roos všiml šokující věci: islandský Drákula vlastně vůbec není Drákula. No a my si tady, stručně, projdeme hlavní rozdíly od originálu.
Sex, kozy a černá mše
Zatímco původní britský Drákula je podle některých editorů občas trochu utahaný a upovídaný, islandská verze jde rovnou na věc.
Thomas (Jonathan) Harker má těžkou fixaci na ženské poprsí. Prakticky každá žena, kterou v Transylvánii potká, má podle jeho deníku „fascinující dekolt“, o kterém se Thomas nevěřícně rozepisuje.
Co v knize chybí
Islandské vikingské berserky (Valdimar si asi řekl, že jim do toho cizinec nebude kecat).
Drákulova schopnost měnit se ve zvířata. Přitom Stoker tuto schopnost opsal z islandských vlkodlačích legend.
Co v knize naopak přebývá
Mína a Freud
Harkerova snoubenka Mína (zde Wilma) odjíždí do Vídně, aby se léčila u samotného Dr. Sigmunda Freuda.
Jedna nevěsta místo tří
Zapomeňte na tři upíří nevěsty na hradu. Drákula má v islandské verzi jen jednu společnici – sexy a svůdnou Josephinu, která nosí diamanty a hluboké výstřihy. Harker sice chvilku moralizuje, že vilně na ní koukat je „neslušné“, ale oči z ní stejně nespustí.
Černá mše
Harker na hradě najde místnost plnou hnijících mrtvol, okultních symbolů a na vlastní oči sleduje, jak hrabě Drákula slouží černou mši zakončenou lidskou obětí. V původním románu přitom Drákula spíš jen tak postával u oken a do žádné velké akce se nepouštěl.
Sociální sonda
V islandské verzi Drákula plánuje ovládnout planetu a otevřeně pohrdá křesťanstvím, protože „oslavuje slabé místo silných“. Hlásá sociální darwinismus – slabí jsou tu od toho, aby je silní vysáli. Doslova.
Detektivka na konec
V Londýně se objevuje detektiv ve stylu Sherlocka Holmese jménem inspektor Barrington, což je přibližně stejně sexy jako Odznak Vysočina.
Finále
Drákula neutíká s brekem v bedně zpět do Transylvánie. Partička pod vedením Van Helsinga ho zmasakruje přímo v jeho londýnském sídle. Ano, místo venkovského panství v Essexu má Drákula kutloch v centru Londýna, kam si s sebou přivezl ještě hluchoněmou otrokyni a výše zmíněnou hot upírku Josephinu.
Zkrátka, pokud se vám zdál původní Drákula málo akční, tak tahle verze je ideální na letní koupák v Chudčicích.
Děj jako dort!