Marketing 101 praví, že newsletter by měl být krátký, plný ostře vybroušených vět; zbavených zbytečného balastu. Například celá předešlá věta by v něm být neměla. Jenže tohle není marketing. Tohle je liebesbrief všednosti a drobným radostem.
Neexistuje jediný rozumný důvod, proč byste měli tento newsletter odebírat.
Těch nerozumných naopak existuje hned několik. Vyjde každý měsíc jednou. Jako Měsíc. To se dobře pamatuje. Prakticky můžete zrušit všechny sociální sítě. Minimálně Facebook; zde se dozvíte srovnatelné množství užitečných informací. Tedy žádné.
Léto před branami! Naštěstí, stejně jako Římané na Hannibala, můžeme na léto v Brně vyzrát i my. Jednou mi jeden známý (všimněte si, že přesně takhle začínají všechny nepravdivé historky) říkal, že léto v Brně tráví jen chuchvalec suché trávy. Stejný člověk mi ale taky tvrdil, že zná někoho, kdo si koupil parfém v letadle, takže veškeré informace je třeba brát s rezervou. Navíc ten známý vypadá jako smutná verze Jaromíra Soukupa. Soukdown?
V létě je samozřejmě nejlepší jít k vodě! Ne nutně se musíte koupat - jak říkala jedna paní na koupališti v Tišnově: "Já už sem chodím desátou sezónu, ale ve vodě jsem ještě nebyla." Zato měla tlustou knihu osmisměrek, přenosné rádio a Šifru mistra Leonarda. Koupaliště starter pack. V Uherském Hradišti dokonce existuje rčení - úspěšnost léta je přímo úměrná počtu vykoupání se v přírodě za zkoumané období. Nebo tak nějak. Podle této poučky paní z Tišnova sice deset let žádný léto neměla, ale to se ona nikdy nedozví.
Zkrátka, odjezdem z Brna se jednak připravujete o možnost popíjení ledových nápojů ve Friedrichovi, ale také by vám mohla uniknout podobná scénka, jaká se odehrála léto minulé.
Albert. Asi třicetiletý pán v Lacoste plavkách, který zjevně nosí místo kraťasů; s obrovským nákupem všemožných polotovarů a sladkých pitíček. Pokladní se probere tou nekončící horou věcí, která vypadá přesně jako nákup třeťáka, co znenadání přišel k penězům. “Všechno?” “Dej mně černý Davidoffky,” vyhrkne. Pokladní vstane, vezme bílou krabičku s černým lemem a vrátí se. “Červený!” “Aha, pardon, já slyšela černý.” “To my všichni,” pomyslím si. Paní jde krabičku vyměnit. “ČERNÝ,” teď už tónem člověka, co měl nedávno mrtvici a nemůže si vzpomenout, jak se jmenuje současný trenér Komety. “Červený, nebo černý?” trpělivě pokračuje pokladní a tajně doufá, že pán dopadne podobně jako hlavní hrdina Stendhalova románu s podobným názvem. “Tyvole!” uleví si tiše pán na konci fronty, jež si kupuje jen deset deka budapeště, vepřový sádlo a kysaný zelí v plastovým sáčku. “Černý jsou! Ty černý!” pokladní opět odchází a vezme černý a červený, ukáže mu obě krabičky a ptá se: “Tak který?”
Lacoste plavčík začne rudnout a křičet “Ježišmarja támhlety!!!” a mává rukou směrem k deset metrů vzdálené poličce, kde je nejmíň 80 barevných krabiček.
Pokladní vstane, dojde k poličce a řekne mu: “Tak já pojedu prstem a vy řekněte ‘stop’, až na ně budu ukazovat.”
Projede celou řadu a pán: “TY ČERNÝ!!”
Frontou se nese hromadný povzdech.
Pokladní, teď už lehce podrážděně: “Prosimvás, řekněte ‘stop’, až na ně ukážu!”
Projíždí řadu znovu. “STOP!” zařve konečně pán. “No tak ty jsou ale hnědý!” všem ukazuje jednoznačně hnědou krabičku; pár lidí pokyvuje hlavou, zbytek odmítá oční kontakt. Paní na pokladně vedle dostane totální záchvat smíchu, mává ručkama, tečou jí slzy “hahahaha, černý, hahaha, červený...a jak se rozčiloval, hahaha, nepozná hnědou, hahaha.”
Nasupenej Lacosťák, co stále nedobalil ani půlku nákupu přechází k smějící se pokladní a křičí: “Ty radši obsluhuj tadytoho!” a ukazuje prstem na pána, který je na řadě. Pokladní, stále v slzách, přes smích nemůže naskenovat ovsený vločky, odvětí: “Nebo spíš tadytoho?” a ukáže na úplně jinýho pána a dostane další záchvat smíchu. Ponížený pán už jen sprostě nadává, dobalí nákup a přes skleněný dveře naposled pohrozí pěstičkou.
Příště se možná dozvíte něco o Friedrichovi!
Náhodné odkazy (aneb za čím jsme se otočili)
Vintage kávovar z roku 1956
Poslední Nesbø ujde. Takový čtení na deku do Jundrova. Nadále budete rozčarovaní, že přídavné jméno tamní policie je osloská a každou lichou stránku se dozvíte na jakou rockovou píseň hlavní hrdina zrovna myslel. Autor nemá rád nové Munchovo muzeum, čteme mezi řádky.
A nakonec - confetti high fives.